Jak osedlat labutě
Nezasáhnout maminka, je ze mě zachránce velryb a zelený blázen bojující za modro-žluto-fialovou pravdu kdekoli po celém světě. Jenže přišel den, kdy se mami nevrátila z nákupu, večeřeli jsme s bráchou u sousedky a před spaním měli prostě nakázáno - zhasnout a spát. Mamí se vrátila už druhý den, nějaká nejistá a posadila si nás ke stolu v kuchyni. Zhoršilo se jí astma, a kdesi a cosi.. Tak nám ten den řekla, kdo máme jaké heslo na vkladní knížce (dodnes nechápu, jak mohla vůbec něco uspořit?) a co bude asi dál. Brácha mávnul rukou a řekl cosi ve smyslu, že mamí tu bude ještě sto let. Já jsem souhlasila. Ale pamatuji se jako by to bylo dnes, poprvé mi došlo, že to tak nemusí být. A že to je pěkně v pr...
Dospělá obratem ruky? Ani náhodou! Jestli měl někdo hodné děti, nebyla to naše mamí... Ještě dlouho po tom jsem se snažila jet na plný plyn a nejlépe rychlostí 220/min, jako by to ostatní bylo málo. Jako bych chtěla ujet před celým světem, který mě honil - honil se svými požadavky a závazky, které jsem nechtěla ani vidět ani slyšet. Jenže to, co má člověk v sobě, to se nedá vymazat ani vyhodit. Láska, se kterou nás vychovávala maminka, začala účinkovat jako septonex na odřená kolena. A já se pomalu, pomaličku, měnila.
Ať bylo, jak bylo, stála při mě. Při nás. Hájila dobrou stránku věcí, vysvětlovala, hýčkala natlučená ega a vařila dobrůtky, když nic jiného dělat nešlo. A nikdy, nikdy nepřestala věřit, že to, co hledáme, nalezneme. Jen to chce čas a trochu - trpělivost.
Pomaloučku jsme slézali ze svých tanků a naučili se řídit auta, motorky a občas chodit pěšky. Brácha začal plešatět (hurá! Don Juan jeden..) a já přibrala. Já začala šedivět (první) a on vydělávat (víc než já:)).
Jednou mi někdo říkal, že vychovávat nás dva je asi tak dobré jako chtít osedlat labutě. Nikdy se to nemůže podařit. Myslím, že moje maminka by se tomu leda usmívala. Nechtěla osedlat labutě, protože chtěla mnohem víc - chtěla je vidět letět. A pokud můžu posoudit, zvládla to dokonale.
Kdykoli mě svět tlačí jako stará bota, mám někde uvnitř křídla, stačí je protáhnout - a letím. Jako třeba teď :)))
Kateřina Lavrjuk
Golfové brikule
Byl večer, slunce zapadlo za poslední kopec a my se vraceli z golfu. Plácání holí, jak to kdysi můj syn označil, se mi stalo osudným. Kdybych kdysi kdesi nekývla na pozvání "prostě to jet zkusit", všechno by bylo - nejspíš - trochu jinak. Jako obvykle za to mohli kolegové z práce. Když jezdíte denně sedmdesát kilometrů do práce a zpátky, nepobýváte na mnoha dalších místech, než v autobuse, v práci nebo doma... A že to, co se má stát, se stane, kdybyste z práce domů jezdili potrubní poštou, na to vemte jed.
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...3
Tak... a tady je ta poslední. Prosím přečtěte si můj článek "Dětem k vánocům...", první díl. Pokusila jsem se vysvětlit, odkud pohádky jsou a pro koho. Mámy a tátové, hodně štěstí, úspěchů, radosti a sil - ať se vám daří :)))
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...2
Posílám do světa druhou pohádku... Pro ty z vás, kteří netušíte, oč běží, mám jediné doporučení - hledejte můj první článek "Dětem k vánocům...". Hodně štěstí, bavte se a užívejte si společně dětství vašich ratolestí, ty roky utečou, jako voda horským potokem...
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...
Blížící se vánoce dělají nejednomu vrásku na čele - co těm dětem... Je to už pěkných pár let, kdy jsem opravdu neřešila co nakoupím, protože nebylo téměř za co. Z té doby, kdy člověk spal pár hodin denně, si výrazně pamatuji každovečerní dilema, kdy se děti dožadovaly pohádky na dobrou noc, ovšem téměř všechny byly k nepoužití - totiž příliš dlouhé. A tak jsem začala pohádky vymýšlet, aby ta banda dala pokoj a já přitom neryla nosem v knížce, když jsem potřebovala včas spát:)
Kateřina Lavrjuk
Jak se zbláznit....do kocoura
Je spoustu věcí, které můžeme dělat, aniž bychom si vůbec uvědomili zázrak tvoření. Někdo vaří, jen tak, doma, aniž by tušil, že je vynikajícím kuchařem. Pak jednou, dvakrát uvaří kamarádům večeři, a časem přijde na to, že je jakoby ponořený do všech těch vůní a ani neví, jak mu uběhl čas. Někdo opravuje auta, nadává a sakruje, dokud tu mrchu závadu nevytáhne na světlo Boží a nesrovná ji tak, aby zase šlapala jako hodinky. Každý z nás, bez vyjímky, něco dělá právě takhle. Ponořený do věci, nevnímá čas, dokud se nepostaví s vítězným "MÁM TO!".
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou
Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Sevastopol a další přístavní město...
Americkým Houstonem se prohnala mohutná bouře, vyžádala si čtyři oběti
Nejméně čtyři lidé přišli o život při silných bouřkách, které se ve čtvrtek přehnaly přes město...
Varšava jako první polské město zakázala kříže na úřadech, opozice se bouří
Varšava jako první město v převážně katolickém Polsku zakazuje kříže v městských úřadech a...
Texaský guvernér omilostnil muže odsouzeného na 25 let za zabití demonstranta
Guvernér Texasu Greg Abbott udělil milost muži, odsouzenému k dvaceti pěti letům vězení za to, že v...
Referent – stavař Odboru správy majetku a investic ÚMČ
Městská část Praha-Libuš
Praha
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1253x