Radikální změna nastala, den "D" byl tady, syn nastoupil na lesnickou školu. Utekly první dva měsíce, přišel první rodičák. Překvapilo mě, že třídní učitel nebyl strašák hřímající od katedry, že polovina třídy propadne. Docela klidně nám řekl, že začátek je a bude pro všechny těžký. Že kluci (na lesárně zásadní podíl žáků ve třídě) přišli ze základky, kde všechno a všechny znali a tady se teprve oťukávají. A zkouší, co jde. Jednotlivé učitelky a učitelé byli v podstatě v pohodě. Každý z nich si byl vědom, že dostali kopici dětí a mají z nich vychovávat studenty. Před jejich moudrostí a vstřícným postojem k nastupující bandě hejsků jsem v duchu smekla. Takže učitelé - v poho.
Pak přišly první problémy. "Proč se to mám všechno učit, když to stejně zapomenu? K čemu mi to bude, když to nikdy nebudu potřebovat?" (chemie, fyzika). Obrovský rozdíl mezi způsobem výuky, kdy na waldorfce museli o věcech hlavně přemýšlet a umět je použít, zatímco na střední platilo - našprtej, vyzkoušej a zapoměň, hlavní jsou známky. Diskutovali jsme. Co pokládám za největší problém, je fakt, že středoškolské studium poskytuje studnu vědomostí, ale bez návaznosti na reálný život. Provázanosti zmizely v nedohlednu. Kdosi objevil a napsal, že síra je "S" a hoří, ale děti si to jen přečtou. Ale nezkusí si, jak hoří a jak přitom smrdí, a že ten sirný knot se používá pro vysiřování sklepů a proč. Cítila jsem, že nemůžu k tomu obrovskému objemu učiva, které si doslova měli nalít do hlavy, dělat praktický výklad. Zjišťovala jsem, že spoustu věcí nevím.
Další problém nastal, když jsem chtěla, aby měl syn maximálně trojky. Přinesl čtyřku, kouli. "Co se stalo?" Nepřipravil, zapoměl, nevěděl. "Oprav si to, jdi do toho znovu." Taháky? "Nepodváděj. Máš na víc, než jen to opsat." Známky v pololetí? "Učitelé nesmažou špatnou známku tou novou a lepší, počítají z obou průměr. Někdo připočítává plus za aktivitu, práci navíc, někdo mínus za nedonesený úkol." V pololetí byl syn znechucený a já začala rozumět: kdybych chodila do práce, kde mě může denně šéf "vytasit" z čehokoli, co ho napadne, tak se složím.
Navíc, a to byl zásadní problém, lesnická škola byla pro syna spojená s představou poznávání lesů a přírody vůbec. Co a jak žije, roste, jak se k tomu chovat a jak to zlepšit. Tedy spíš s něčím, co by se dalo nazvat ekologie. Ale většina jeho spolužáků pěstovala kult "zastřel a panuj". Někdy jsem měla dojem, že jestli jsou ti kluci obrazem svých otců - správců českých lesů, tak příroda je tu ještě s námi jen zázrakem. Museli jsme se rozhodnout, jestli odejít ze školy, nebo se změnit. Ale co změnit? Syn měl a má spoustu velice zdravých názorů na to, jak by měly věci vypadat. Ale neví, jak toho dosáhnout - nemá zkušenosti. Pominuli jsme skutečnost spolužáků, fanaticky se chvástajících představami, že v lese postřílí, cokoli se pohne. "Kamarády máš jinde. Tady máš studovat lesnictví. Co ti může škola poskytnout?" Pomalu jsme začali třídit a vybírat, co ano, co ne, jak a proč.
Ještě jsme neskončili :))) Zatím jsme ve fázi, kdy se učí, jak studovat na střední škole. Oba jsme museli slevit, hledáme kompromisy, diskutujeme, radíme se. A tím slevit nemyslím zhoršit prospěch. Jen to, co očekáváme a co dostáváme není vždycky totéž, a tak nezbývá, než třídit a hledat: témata, způsoby výuky a učení doma, hodnocení od učitelů i hodnocení učitelů studenty.
Když se podívám zpátky, říkám si, že většina mých obav byla zbytečná. Podstatné není, kdo si jakou školu vybere, ale jak se postaví ke změnám, které mu to přinese, jak je schopen je zpracovat a využít. Na waldorské škole oceňuji fakt, že děti měli čas a dostatek prostoru vyrůst a dospět, aby si s novými skutečnostmi dokázali poradit. Aby měli zdravé sebevědomí, ale i úctu k autoritám, vlastní žebříček hodnot i odpovědnost. Nemyslím si, že by waldorf byl určen pro nějakou uzavřenou skupinu lidí, podobně jako třeba montessori školy a školky se jedná o alternativu, kterou je možné využít, pokud máme zájem.
Pokud váháte, jestli děti vypravit na tu či onu školu, seznamte se především s budoucím učitelem. Vaše dítě totiž nebudou učit takové nebo makové osnovy, ale právě ten člověk, který se vám představí. Jaký na vás udělá dojem a jaký obrázek si o něm vytvoříte, to posoudíte nejlépe sami.
