Kateřina Lavrjuk
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1253x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Kateřina Lavrjuk
Golfové brikule
Byl večer, slunce zapadlo za poslední kopec a my se vraceli z golfu. Plácání holí, jak to kdysi můj syn označil, se mi stalo osudným. Kdybych kdysi kdesi nekývla na pozvání "prostě to jet zkusit", všechno by bylo - nejspíš - trochu jinak. Jako obvykle za to mohli kolegové z práce. Když jezdíte denně sedmdesát kilometrů do práce a zpátky, nepobýváte na mnoha dalších místech, než v autobuse, v práci nebo doma... A že to, co se má stát, se stane, kdybyste z práce domů jezdili potrubní poštou, na to vemte jed.
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...3
Tak... a tady je ta poslední. Prosím přečtěte si můj článek "Dětem k vánocům...", první díl. Pokusila jsem se vysvětlit, odkud pohádky jsou a pro koho. Mámy a tátové, hodně štěstí, úspěchů, radosti a sil - ať se vám daří :)))
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...2
Posílám do světa druhou pohádku... Pro ty z vás, kteří netušíte, oč běží, mám jediné doporučení - hledejte můj první článek "Dětem k vánocům...". Hodně štěstí, bavte se a užívejte si společně dětství vašich ratolestí, ty roky utečou, jako voda horským potokem...
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...
Blížící se vánoce dělají nejednomu vrásku na čele - co těm dětem... Je to už pěkných pár let, kdy jsem opravdu neřešila co nakoupím, protože nebylo téměř za co. Z té doby, kdy člověk spal pár hodin denně, si výrazně pamatuji každovečerní dilema, kdy se děti dožadovaly pohádky na dobrou noc, ovšem téměř všechny byly k nepoužití - totiž příliš dlouhé. A tak jsem začala pohádky vymýšlet, aby ta banda dala pokoj a já přitom neryla nosem v knížce, když jsem potřebovala včas spát:)
Kateřina Lavrjuk
Jak se zbláznit....do kocoura
Je spoustu věcí, které můžeme dělat, aniž bychom si vůbec uvědomili zázrak tvoření. Někdo vaří, jen tak, doma, aniž by tušil, že je vynikajícím kuchařem. Pak jednou, dvakrát uvaří kamarádům večeři, a časem přijde na to, že je jakoby ponořený do všech těch vůní a ani neví, jak mu uběhl čas. Někdo opravuje auta, nadává a sakruje, dokud tu mrchu závadu nevytáhne na světlo Boží a nesrovná ji tak, aby zase šlapala jako hodinky. Každý z nás, bez vyjímky, něco dělá právě takhle. Ponořený do věci, nevnímá čas, dokud se nepostaví s vítězným "MÁM TO!".
Kateřina Lavrjuk
Jeden ... DEN
Jeden jediný den nemůže změnit tak moc, říkáme si. Co je to jeden den, nic. A tak věci běží pořád dál, zaběhnuté ve svých kolejích, a drobné odbočky, které přináší čas, jsou přehlédnuté v polích všednosti jako zapomenutá hlávka zelí. Kde je, sakra, to slibované nekonečno možností budoucnosti, když sedím s hlavou v dlaních a ptám se, jak a kudy? Stojím uprostřed pole a tu svou hávku zelí ne a ne najít.Když jsem byla malá, říkala mi babička, že "dobrá hospodyňka má pro pírko přes plot skočit!". Bože, babi, kdybys to dneska viděla!
Kateřina Lavrjuk
Popůlnoční
Kdykoli usedám k pracovnímu stolu, odsunuji stranou hromady papírů, stohy kreseb a náčrtů svojí dcery. Není tu moc místo, všude je všechno a i to se občas zdá přetékat v podivných vlnách na podlahu pod stůl, na židli a dál k oknu. Jednou snad přijdu domů a ta vlna se povalí otevřeným oknem spolu s hudbou dolů ulicí k mostům, bude padat do řeky a v podivných vírech bude mizet dál a dál až kamsi za moře. Až ten den přijde, bude to první den nejpodivnějších příhod nového života, zrození inspirace v otevřeném prostoru nekonečných možností a ticha bez jediného zvuku...
Kateřina Lavrjuk
Tátům :)
Sbohem, internete, dnes tě k sobě nepustím :)). Dnes večer nebudeme sdílet moje modrošedé dny večerním klábosením, ani nepísnu. Zítra je MŮJ VELKÝ DEN. Po téměř osmi měsících přijede - táta. Večer se zdál tak nekonečně dlouhý, že jsem nakonec neodolala a zapnula alespoň laptop.
Kateřina Lavrjuk
Jak osedlat labutě
Někdy chceme udělat dobré, to nejlepší a ještě lepší a jdeme do toho s takovou vervou, že si ani nevšimneme, že naše snaha být rytířem nesedí na bílém koni, ale v tanku. Takový zápal pak boří mosty a staví dálnice, o které nikdo nestál, a jakmile ustoupí a odcválá kamsi do dálav pokračovat v perestrojce, zbyde po něm podivná - pustina. Sama jsem bývala takový ten nažhavený bojovník, za záchranu světa, popřípadě sousedovic kočky, jsem lezla přes zeď, vraždila (pohledem) a nemilosrdně pálila (poštu sousedovi, co se o číču nestaral). Pevně přesvědčena, že život stojí za to zachránit, jsem myla kočku ředidlem, protože někde vlítla do barvy a nemohla to zvládnout. Veterinář, kterému jsem jí přinesla, ji okamžitě utratil, protože kromě otravy z olízané barvy měla prašivinu a kdo ví, co ještě. Veterinář od té doby nebyl můj favorit a nezdravila jsem ho, dokud mi nevzkázal po dědovi, že si můžu kotě přijít vybrat, protože jich má plnou stodolu..
Kateřina Lavrjuk
Být ženou
Jsou rána, jako bylo to dnešní. Zamrzlá okýnka aut, jinovatka v trávě a dloooouuuhý kouř za každým výdechem. Zvoní mi v uších maminčin hlas - vem si čepici, bude ti zima, nastydneš... Kolik rán uběhlo od mojí podlední návštěvy v chaloupce pod horami? Až hanba počítat. Chybíš mi, knedlíková, bublaninová a polívková královno všech kuchyní. Myslím, že když Bůh viděl ten mazec, co Eva s Adamem natropili, stihnul ještě jednu naprosto zásadní věc - vrazil Evě na cestu dolů vařečku. Od té doby je možné být v nebi, kdykoli ji lidstvo správně popadne do ruky. Ale dohánějte babičky ve vaření, když ony to dělají padesát let!!! Jsou tou nejpodstatnější částí rodiny, tedy hned po tátovi a dědovi, co nosí a štípou dříví, aby bylo ve sporáku čím topit. Vždycky jsem kroutila hlavou, když děda hudrol a nebo prosazoval "svou" variantu čehokoli a babička jen s úsměvem říkala:"Ano, dědečku.." Hnětlo mě to a trvala jsem na tom, že by mu měla "něco" říct. Smála se a moudře říkala, že to přece vůbec není nutné. Trvalo mi roky naučit se takovým vrtochům se usmát. Mlčet. Vařit.
Kateřina Lavrjuk
Jak přejít z waldorfské základní školy na obyčejnou střední...2
Radikální změna nastala, den "D" byl tady, syn nastoupil na lesnickou školu. Utekly první dva měsíce, přišel první rodičák. Překvapilo mě, že třídní učitel nebyl strašák hřímající od katedry, že polovina třídy propadne. Docela klidně nám řekl, že začátek je a bude pro všechny těžký. Že kluci (na lesárně zásadní podíl žáků ve třídě) přišli ze základky, kde všechno a všechny znali a tady se teprve oťukávají. A zkouší, co jde. Jednotlivé učitelky a učitelé byli v podstatě v pohodě. Každý z nich si byl vědom, že dostali kopici dětí a mají z nich vychovávat studenty. Před jejich moudrostí a vstřícným postojem k nastupující bandě hejsků jsem v duchu smekla. Takže učitelé - v poho.
Kateřina Lavrjuk
Jak přejít z waldorfské základní školy na obyčejnou střední...
Většina z nás, kdo se rozhodl dát děti na základní waldorf školu, tak učinil z důvodu, že nebyl spokojen s obrazem školství v České republice, sám měl ne úplně dobré zkušenosti se vzděláním v "běžném" systému (nebo obojí?) a přál si to pro svoje děti změnit. Taková myšlenka je opravdu velkorysá a ukazuje, jak je pro nás důležité vzdělání i způsob, jak ho získat a v jakém prostředí. Nicméně rozdíl, který waldorf nabízí, je tak radikální, že se často ocitáme v pozici člověka na kraji propasti, kterému chybí most, aby ji překlenul - chybí nám zkušenosti.
Kateřina Lavrjuk
Single bez předsudků
Být single není až tak růžové, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nejde totiž a priori o to, že jedinci žijí sami, ale o náhled, který si společnost vytvořila jako odpověď na otázku "Proč?" žijí sami. A věřte, být single, znamená leccos ustát...
Kateřina Lavrjuk
Drží vás ex .. pod vodou?
Setkání s našimi "bývalkami" není vždycky jednoduché. Obvykle se odehrává z nějakého důležitého důvodu a leckdy je provázeno vysokým napětím, za které by se nemusel stydět ani ČEZ. Sejít se s někým, koho jsme se rozhodli ze svého života odbourat, odstranit, vystnadit, vymazat nebo kdo totéž provedl nám, to se rovná stoupnout si znovu na dělící čáru - a obstát.
Kateřina Lavrjuk
Zasloužený single
Jsme opravdu tak nároční ve svých vztazích, že se nedokážeme vejít do života toho druhého? A proč ten druhý neustále působí trable nám? Kdykoli se zamyslím nad vztahy, které vytváříme ve svém životě, snažím se porozumět nejen tomu, co děláme, ale i proč to děláme. Dost často objevuji věci směšné a legrační (především u sebe), ale i trochu smutné a neutěšené. Co je pro mne podstatné, vždy jsou svázány s konkrétním člověkem. Takže na otázku "proč se mi to děje?" jsem se nikdy nesetkala s odpovědí typu: "spadlo to tak z nebe".
Kateřina Lavrjuk
Dětství za komančů
Kdykoli se ve vzpomínkách vracím do dětství, ať už z jakéhokoli důvodu, vzpomenu na dědečka. Vybaví se mi stavení v Modřanech, které stálo na mokré louce, bylo nízké a dobře polovina té louky byla naše zahrada. Vzadu u plotu rostly a kvetly divizny, děda sekal trávu a babička opatrně otrhávala kvítka divizen, aby nezamáčkla včeličku.
Kateřina Lavrjuk
Náš standard
Nedávno jsem se setkala se zajímavým článkem: "Se vohol, ne, ty dekadentní medvědice!", který najdete zde. Přivedl mě k myšlence, jak je vlastně nastavená naše společnost, odkud se berou pohledy a názory, vnímané jako společenská norma a jak vytváříme to, co můžeme nazvat společenské trendy.
Kateřina Lavrjuk
Poradci, kam se podíváš
Vzpomínám na svého učitele dějepisu ze střední školy, který, kromě sečtělosti, vynikal úžasnou vlastností - zdravým selským rozumem. Po spoustě otázek, kterou bez problémů ustál, mimochodem velice vtipně, jedna ze spolužaček nahodila poslední otázku: "Pane učiteli, co mám dělat, abych zhubla?" Výbuch smíchu celé třídy doprovázelo zvonění, byl konec hodiny. Učitel počkal, až utichne obojí, postavil se a s povzdechem pravil: "Nežrat..."
Kateřina Lavrjuk
Parádní bota
Někdy se stane, že člověk provede - kravinu. Hloupost, kterou nejde vrátit zpátky i když by ji velice, velice vrátit chtěl. Trápí se, láme si hlavu, rozebírá příčinu selhání, hledá viníka, aby ho nakonec našel sám v sobě. Ale jak sám sebe ospravedlnit, když žádný ospravedlnitelný důvod prostě není? Stalo se vám někdy, že vyřčená slova nešla vzít zpátky, zabouchnuté dveře nešly otevřít a zahozená šance už se nevrátí? Nevratnost věcí je právě tak definitivní, jako realita světa, ve kterém žijeme. A jiná realita, než ta "zpackaná", není k dispozici...
Kateřina Lavrjuk
Záhadná věc
Ticho je jako letící pták - můžeš ho vidět, ale neslyšíš nic. Kdo aspoň jednou vstával potichu, tak potichu, aby nevyplašil zbytky snů na prázdném náměstí, může mi to potvrdit. Sny na náměstíčku v Písku se sbíhají pod sochou svatého Floriána, aby se rozutekly s dupnutím první boty o dlážení. Jen v létě, když jste měli to štěstí, se na chvilku zdržely. Proč? To nevím, jen se mi zdá, že jako hospodyně si řeknou tři věty mezi dveřmi bytů, než se vrátí domů k plotně, sny si musejí říct něco o tom, co dělají celou noc.
| předchozí | 1 2 3 | další |
